Snad každý v mé třídě byl někdy
na horách. Buď s rodiči, nebo s přáteli. Mě i mým kamarádům
z domova se splnilo přání letos o jarných prázdninám. Vrámci
projektu FINANČNÍ GRAMOTNOSTI bylo vybráno sedm dětí a dva
vychovatelé, kteří vyjeli v sobotu směr Jeseníky. Cesta byla
dlouhá a projeli jsme mnoho měst, vesnic či vesniček, až v
poledne jsme dorazili do vísky jménem Karlov pod Pradědem.Na chatě nás uvítal její majitel a
hned nám rozděloval pokoje. Abych pravdu řekla, měl v tom trochu
guláš, ale naštěstí se mu tam vešly čtyři domovy a pár
vedoucích, kteří pro nás všechen program připravili.Hned po obědě, tedy spíše po
poledním klidu jsme všichni nazuli lyžáky a vyrazili na svah.
Musím vám říct, že bych nikomu nepřála tak krkolomnou cestu,
jen možná v teniskách.Na svahu jsme se pěkně vyřádili, i
když byl trochu neupravený, místy byl led a na dalších místech
kupa sněhu, ale dalo se jezdit. Naštěstí ten den nikdo nepadal.
Možná že jo, ale nic se mu nestalo.K večeru nás rozdělili do šesti
rodin tak, jak je všichni známe: máma, táta a děti. Každá
rodina vyfasovala nějaké peníze (samozřejmě falešné) pro
začátek. Byla to výhoda, aspoň jsme si mohli koupit kdejakou
sladkost, ale museli jsme také počítat s tím, že si musíme
zaplatit ubytování a stravu. A když někdo řekl sprosté slovo,
nebo ho nachytali kouřit, už rodině strhli nějaké peníze.Pár odvážlivců od nás, včetně
mě, se pokusilo zdolat prkno neboli snowboard. Nebylo to tak lehké,
jak jsem si myslela. Dalo mi práci, než jsem se naučila vstávat a
aspoň jezdit na zadní hraně. Ještě teď se směju, když si
vzpomenu na zážitky z prkna.Tak například jsem jeden den
dopoledne jela s kamarádem na vleku a ti, co jezdí nebo jezdili
někdy na prkně, tak ví, jak to vypadá, když dojde ke kotvě, no
a tak jsem s ním tam na ten vlek nasedla. Cesta byla, no, moc
nepohodlná, protože mě to docela tlačilo do stehna, ale co se
dalo dělat. Nějak jsem to ale překousla. Kousek před místem, kde
se vystupovalo, mi podklouzlo prkno, spadla jsem na zem, kámoš
spadl na mě a teď nás to táhlo snad další dva tři metry, to
bylo vybraných slov, to bylo slušných výrazů. Nakonec se nám
podařilo vyklouznout ven. V tu chvíli jsem si říkala, že to
prkno někam zahodím.Abych nemluvila jenom o sobě, tak jsme
tam měli jednu holčinu, která první dva dny byla se skupinou, co
umí, dalo by se říct, nejhůř lyžovat a za ty dva dny se
naučila, sice svým stylem, dobře sjížďet kopec. I ostatním
snowboardistům to šlo dobře, akorát to jedna vzdala a ani se jí
nedivím. Sama jsem poznala, jak z toho bolí nohy.A co jiného kromě lyžování jsme se
na horách naučili??? Tak to je velmi jednoduchá otázka: plést
košíky, dělat ozdobné přívěšky. Zažili jsme, jaké to je v
rodině a kolik asi v těchto části hor stojí ubytování a vleky
pro takový počet členů, kolik nás bylo v rodině a navzájem si
pomáhat.Moc se mi tam líbilo a snad i mým
kamarádům jak od nás z Budkova, tak i z ostatních domovů a SNAD
se tam příští rok, pokud to tedy bude, sejdeme ve stejném
složení. M.T.
|
