Konečně uvidím Jágra a další naše borce, říkal jsem si, když jsem ráno vstával. Sice mě čekala ještě jedna nepříjemnost,ale tu jsem zvládl bez úhony v žákovské knížce a přiblížilo se odpoledne a s ním i odjezd do Prahy na hokejové utkání  Česko – Finsko. Jenomže to nebylo tak jednoduché. Už druhý den sněžilo a našim dvěma  strejdům se moc nechtělo dát všanc naše mladé životy.  Ale když viděli ty natěšené obličeje, rozhodli se celkem rychle a závěje- nezávěje, startovali Renaulta. Nakonec cesta probíhala celkem v pohodě, až na jednoho kamioňáka, který si myslel, že po dálnici jede sám a vyhodil blinkr a aniž by se podíval, hned začal předjíždět. Ještěže je strejda také poměrně mladý a má proto rychlé reakce, zabránil nejhoršímu. Když jsme dojeli k Sazka aréně, chvilku jsme bloudili, ale všechny cesty vedou k Jardovi a i my ho nakonec mohli popohnat k vítězství 2:1. Byl to moc krásný zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat.