Náhodný obrázek

IMG_0032
 
 
IMG_0032 Datum: 30.4.2011 Počet zobrazení: 1113 Vlastník: Jiří Kohoutek

Dětský domov Budkov

telefony:
568 443 122
568 443 560 

mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

Kraj Vysočina zřizovatel organizace.
GLS
Tango
Český rozhlas
Leksys

Vážení návštěvníci,

vítáme Vás na internetových stránkách Dětského domova Budkov. Jsme zařízení, které dětem nahrazuje jejich biologickou rodinu, která selhala a nefunguje.

PaedDr. Jiří Tříska

Lyžujeme

Minulý rok jsme si pořídili použité lyže a dlouho přemýšleli,jak to udělat,aby jsme si mohli zalyžovat.Když jsme viděli ceny za, které se jezdí na vleku, usoudili jsme, že je to nad naše možnosti.. Možná tak jednou by jsme to zvládli,ale s tím jsme se rozhodně něchtěli spokojit.Po roce usilovného přemýšlení, :) strejdu napadlo, že by jsme mohli oslovit nějakého provozovatele s prosbou ,jestli by nám trochu nepomohl.:) A protože někdo z nás byl se školou lyžovat na Jalovci a moc se mu tam líbilo, zkusili jsme napsat jim. Skoro okamžitě přišla odpověď „přijeďte na místě se určitě domluvíme k Vaší spokojenosti“. Tak jsme jednu prosincovou neděli vyjeli. Bylo vybráno sedm dětí, no, abych řekla pravdu, tak spíše holek.Cesta nám rychle uběhla a už jsme se u auta obouvali do lyží. Některým z nás to nešlo, tak jsme si museli navzájem pomáhat.Hlavně strejdu to stálo pár šedivých vlasů něž nás náležitě vybavil. Po chvíli jsme už byli na svahu. Prvně jsme jezdili jen po malém kopci a pády se nás nevyhly. Teda spíše jak koho.Ty, které nebavilo jezdit na tom malém, začali přemlouvat strejdu, ať jdeme na ten velký kopec a tak jsme tam nakonec mohli také jet. Když jsem ho sjela potřetí, domluvila jsem se se strejdou, jestli bych s ním mohla jet nahoru a už jsme byli na vleku. Ale hned na začátku jsem začala trochu panikařit.

„Strejdo, mám takovej malinkej problém.“ řekla jsem.

„Snad nechceš spadnout?“ zeptal se mě.

„No to možná. Mám totiž kotvu v polovině zad a asi za chvíli spadnu.“ než jsem to dořekla, už jsem ležela na zemi.Byla jsem nucena sejít ten kopec po svých dolů, tam si nasadit lyže a vyjet si to nahoru. Než jsem stačila dojít dolů, strejda už tam na mě čekal a smál se. Naštěstí se mě ani nikomu nic nestalo a všichni jsme rádi, že jsme si mohli užít tento den. Domů jsme dojeli dobře, i když rozlámani a plní modřin.

Na závěr chceme moc poděkovat pracovníkům lyžařského střediska Jalovec, že nám umožnili se občas vydovádět v jejich středisku.Speciálně panu Březnovi. Děkujeme.

M.T.

 
Jarmark 2010

Dne 28. listopadu se u nás konal 5. předvánoční jarmark a musím říct, že se nám letos docela povedl. Ač měl začínat až ve dvě hodiny, hosti se k nám začali sjíždět už o půl druhé. Některým z nás to spíš připadalo, že se sjížděj na mši a potichoučku jsem se smála, že jdou pozdě, ale když se k nám přibližovali, tak mi blesklo hlavou, že se opravdu jdou za náma do domova podívat.

Už ve třičtvrtě na dvě byla před sálem fronta tak dlouhá, že se táhla na obě strany domova, tak i přesto, že jsme chtěli otevírat až ve dvě hodiny, museli jsme otevřeli dřív.

Jako kdybych  tetě neříkala, že když otevřeme dřív, tak budeme mít vyprodáno kolem třetí, čtvrté hodiny a tak tomu i bylo. Ale prodalo se toho opravdu dost, i když něco zbylo, ale bylo toho málo. Nejvíc jsme se s kámoškama zasmály, když jsem jim říkala hlouposti, které mě zrovna napadly. Třeba když kolem nás někdo prošel, slušně jsme je pozdravily a já jim potichoučku řekla: „Bacha,  na všech přístupových dveřích a po všech chodbách i pokojích jsou daný pasti na medvědy, takže si dávejte pozor, nebo tu zůstanete s námi“ nebo taky „Největší sranda by byla, kdyby jim tety řekly, že za odměnu si můžou vybrat kohokoli z dětí a odvést si ho domů“ a mnoho dalších výplodů mé fantazie a musím říct, že se to naštěstí nesplnilo a že to nebyla pravda, ale když si na to vzpomenu, tak se klátím smíchy i teď.

Ale letos, jako každý rok, se nám jarmark pěkně povedl. Jménem mým a snad i jménem domova, když mi to teda povolí, bych chtěla poděkovat všem, co nás přišli navštívit a nějakou tu drobnost i koupili. Přec jsme jenom lidi a měli bychom si pomáhat a to nejen o Vánocích, ale i ve všedním čase.

M.T:

 
Pingpongiáda

V sobotu 27.11. jsme se za účasti dětských domovů DD Znojmo, DD Telč, DD Nová Ves u Chotěboře a DD Jemnice účastnili 7. ročníku pingpongiády v Jemnici. Tentokrát jel Silvestr Wasserbauer, Vendula Hamzová, Robert Zabloudil a Alena Wasserbauerová. Jela s náma také naše trenérka Teta Lenka,která nám mnohokrát pomohla taktickými radami jako např. usmívej se , narovnej se atd. Ale ani to nestačilo a bohužel jsme nikdo na bednu nedosáhli. No, nevadí,aspoň jsme dobře vypadali a skvěle si zahráli.

Alena


Celý článek...
 
sportovní den na VUT
Dne 13. října léta páně 2010 jsme zas a znovu jeli do Brna. Tentokráte na sportovní hry pořádané VUT,neboli Vysoké učení technické v Brně. Cesta byla dlouhá, jak moje fusakle pod kolena, ale dojeli jsme tam s půlhodinovým předstihem. Tam na nás čekalo nemalé překvapení: jen co sestra vystoupila z auta, šlápla do psího hovínka. Po chvíli si toho všimli ostatní, vytáhli si svoje aparáty a začali fotit. Bohužel pro nás a bohudík pro trávu to nebyl jediný dáreček takového typu, který se tam nacházel.

O necelé dvě minuty jsme se převlékali v pěkných kabinkách a vyzkoušeli jejich čupr supr umývárky, ani jsme se nenadáli a už jsme na venkovním hřišti měli menší rozcvičku, ktéré se zúčastnily děti z domovů Rovečná, Kociánka (ústav pro postižené děti) a samosebou i z Budkova.

Dále tento program pokračoval menšími rozběhy a krátkou štafetou. O něco později jsme zakempili v menší tělocvičně, kde na nás čekali společenské hry. Nevím jak ostatním, ale moc se mi líbily.

Nakonec jsme šli do velké tělocvičny, kde jsme se učili hrát florbal. Zde jsem se ujala malého klučíka jménem Daneček, který byl z Kociánky. Hned na první pohled mi padl do oka, i když byl na vozíčku, tak se hrozně moc snažil zapojit se mezi ostatní děti, které chodily. S ním jsem po celou dobu hrála florbal a i přes svůj hendikep dal 163 gólů. Abych řekla pravdu, střílel „po všem, co se hýbalo i nehýbalo“. Jsem moc ráda, že si to tam užil...

Dále jsme tam hráli i lakros a další super hry. Na závěr tohoto dne bylo vyhlašování. Všichni včetně dospělých, kteří tam s námi nechyběli, dostali medaili a děti k tomu ještě měly nějaké ty sladkosti.

Nejlepší na tom však byl oběd, který jsem čirou náhodou uhádla. :-D Jen tak jsem plácla, že budou řízky s bramorovou kaší a že bych byla moc ráda, kdyby byly kuřecí, protože ty mi chutnaj nejvíc. A hádejte: co bylo k obědu?? No přece kuřecí řízky s bramborovou kaší. A jak jsme byli všichni vyhladovělí, tak to do nás pěkně spadlo...

Jménem všech dětí z našeho domova musím poděkovat lidem, kteří se nám celé dopoledne věnovali, i kuchařům či kuchařkám, že nám nachystali tak super oběd. Jsme moc rádi, že jsme mohli zažít tak supr den a snad se uvidíme v lednu na doriádě.

M.T.

 
Hry bez hranic
 

Ve čtvrtek 16. září letošního roku jsme jeli po druhé na plavecké závody do Brna. Tentokrát se tato soutěž konala v nově postaveném aquaparku v Kohoutovicích. Jelo nás celkem sedm dětí, z nihž byl jenom jeden kluk a strejda, čirou náhodou se jmenoval Kohoutek. :-DMusím říct, že se nás tam ujali velmi dobře. Chvíli na to jsme se šli převlékat do kabinek a už jsme si mohli prohlížet vnitřek krásně postaveného bazénu, který si za mladých let pobytu v této části nepamatuju a myslím si, že se jim povedl. Ani jsme se nestačili pořádně rozkoukat a už jsme plavali. A musím říct, že se nám to docela povedlo, i když náš jediný kluk Silvestr se z nás dobře umístil a to na druhém místě, za to my holky jsme se umístily na posledních místech naší kategorie, ale nám to vůbec nevadilo. Nemůsíme vyhrát, ale pro nás bylo hlavní zúčastnit se. Ale škoda je, že se nám nepodařílo strejdu dostat do vody.... Dále tu byly ještě štafety a křížovka. To taky nebylo špatné, pro mě asi nejlepší štafeta byla na nafouklých lehátkách. Když už všechny soutěže skončily a proběhlo i dávání medailí, které dostaly i postižené děti, které s námi také soutěžily a kterým jsem opravdu moc fandila, jsme se rozhodli odjet domů, protože jsme byli opravdu unavení. Nejlepší zážitek jsme ale ten den zažili hlavně ke konci závodů, když jsme hledali kabinku, kam si kámošky daly prádlo. Sice měly kabinku hned vedle nás, ale když jí otevřely, tak tam nenašly to co měly. Bohužel při převlékání do plavek si prádlo, ve kterém sem dojely, daly do úplně jiné. Veliké štěstí bylo v tom, že byl vidět alespoň cíp mikiny naší nejmenší závodnici. To jim zachránilo prádlo a strejdovy ubývající nervy. Zpáteční cesta uběhla opravdu hodně rychle, teda pro nás pro děti, protože jsme všichni vytuhly jako malé miminka. Po příjezdu do domova nám strejda řekl, že jak nás všechny viděl spát, tak se mu chtělo taky. To byl tak unavený z toho koukání a fandění, když jsme plavali a nebo z toho, že dlouho řídil??? Tak na to se asi budu ptát hodně dlouho. Ale jsem hodně ráda, že jsem tam letos mohla být a moc jsem si to užila a plánuji jet na příští ročník. Moc bych chtěla poděkovat v první řadě našemu strejdovi Kohoutkovi, že to tam s námi přežil a nezabil nás a v druhé řadě lidem, kteří pro nás připravili fakt dost dobrej program a že jsme ten den nemuseli jít do školy. Fakt se vám to moc povedlo!! Děkujeme moc a příští rok nashledanou!! Monča

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Následující > Konec >>

Výsledky 73 - 81 z 96

Nejnovější album

Budkovská vzduchovka 4.ročník Budkovská vzduchovka 4.ročník Datum: 25.1.2018 Počet zobrazení: 91 Vlastník: Jiří Kohoutek

Revitalizace parku

Tisková zpráva

Stávající stav

Zahradní architektonické řešení

Osazovací plán

Partneři