Setkání bez hranic, Brno 25.9.09

V pátek jsme se vrátili z plaveckých závodů v Brně, nazvaných Setkání bez hranic a hned se musím s Vámi podělit o zážitky. Akce byla moc hezky připravená, celý den jsme si pěkně užili. Po příjezdu se nás ujala naše „atašé“ Soňa, která nám zařídila vše od závodů až po svačinu. Dále jsme se seznámili s dalšími skvělými lidmi , kteří tvořili náš tým. Byli jimi sympatická Dáša , brněnský fotbalista  Martin Jílek a ještě jeden student ,který parádně plaval,ale bohužel nevím jak se jmenoval.Umístili jsme se na naše poměry skvěle. Silvestr a Vendy vyhráli svou kategorii a Simča byla třetí , z čehož měl největší radost strejda, protože za toto umístění byly sušenky, které měl slíbeny.

Když se po domově rozkřikla zpráva, že k nám v sobotu přijedou motorkáři, začala jsem mít divný pocit. Těšila jsem se a zároveň i trochu bála. Kožené oblečení, řev motorů nahání trochu hrůzu. A pak přišla sobota a  jak jsem říkala, před domovem se ozvalo zlověstné burácení asi dvaceti nablýskaných  strojů .  No co, musela jsem ven. Po počátečním ostychu nás motorkáři vzali mezi sebe, hráli s námi plno her, vozili nás na čtyřkolce a na závěr nás vzali  i na své krásné mašiny. Trpělivě nás vozili asi hodinu, ale fronta  na jízdy se pořád tvořila. Později jsme se dozvěděli, že s námi najezdili každý přes 50 kilometrů. Musím jim  moc poděkovat za skvělé odpoledne a taky za krásné dárky a odměny.  A taky si musím poopravit názor na motorkáře, už se jich ani trochu nebojím, jsou to prostě borci. Borci, kteří si říkají Black Roses z Želetavy.

Včera jsme se vrátili z fotbalového turnaje v Brně. Bylo to kvalifikační kolo DD Cupu a my si věřili, že konečně do finále v Praze postoupíme. Naše naděje vzrostly, když jsme celkem přesvědčivě vyhráli první zápas s Novou Vsí u Chotěboře. Pak jsme, ale další zápasy ve skupině prohráli. S Jemnicí, pozdějším vítězem a s Senožaty. S třetím místem ve skupině jsme ještě mohli bojovat o páté, poslední  postupové místo. Výhra nad  Znojmem  a následná porážka od Sedlce nám  přisoudila šesté, nepostupové místo. Takže za rok se na nás těšte a teď už jdeme trénovat.

V prosinci loňského roku vyhlásilo regionální rádio Jihlava soutěž pro dětské domovy o nejlepší koledu. Výhrou byla cesta do Itálie. I my jsme hned začali nacvičovat. Zúčastnila se téměř všechna děvčata z domova. Hodně nám pomohl i pan Pavel Szabo, který nás nahrál ve svém studiu. Nacvičili jsme a nahráli jen jednu koledu. Po odeslání nám z rádia volali, že koledy měly být dvě. Naše teta Marie vzala kytaru a naši nejmenší Kačenku a nacvičily spolu koledu Ovečka. A byl to opravdový hit. Ovečka v podání Kačenky Berkyové zvítězila s počtem téměř 900 hlasů z celkových 3000 hlasů zaslaných posluchači rádia. A nám už opravdu nezbývá než těšit se na pořádné koupání v moři.